Kapitola 8 - Madeira - Kanáry - Kapverdy

25. listopadu 2008 v 23:20
12. 11.
Dnes odlétám prvním raním letem z Funchalu do Lisabonu a potom do Prahy. Po klukách a po moři se mi stýská už v letištní hale. Kluci, držim vám palce, ať to zvládnete stejně pohodově až do Karibiku! A vy nám taky držte palce...!


Dál tedy předkládám pokračování z Myšákova deníku:


Kolem jedenácté v noci vyplouváme, máme před sebou něco přes 280 mil.
12. listopadu. Valíme to na bočák na plný plachty a letíme chvílema osm uzlů, zdá se, že bychom ten Atlantik za tři týdny přejet mohli. Teda bude-li již foukat passat. Každopádně jelikož nikdo z transatlantické posádky nespěchá chci se stavit za černouškama v Mindelu na ostrovech Cabo Verde. V noci míjíme souostroví Salvegem Islands, které jsou přírodní rezervací a je potřeba vyzvednout si povolení ke vstupu již ve Funchalu. My však nemáme čas stavět, nová posádka mi přiletí 13. večer na Gran Canaria.
13. listopadu pokračujeme ve svižné plavbě, v noci refujeme, protože se již poměrně obtížně kormidluje a rychlost po zrefování téměř neklesá. Večer kolem osmé hodiny vplouváme do Las Palmas - v maríně není místo a tak nás vyhazujou na kotvu. S Bobešem a Honzou jedeme na gumáku do maríny pohledat sprchu, jenže na rozdíl od Honzy máme s Bobešem ještě chuť na pivenko. Sprchy jsme nenašli, za to se mi ozvala nová posádka a tak se po krátké chvíli setkáváme jak jinak než v hospodě. Honza se nervózně ošívá, bo je tam jenom ve slipáčích. Takže nakonec bereme novou posádku s sebou na loď. Původně jsem teda myslel, že dnes stráví noc někde na hotelu a my budeme mít čas poklidit a hlavně, po tom letu z Madeiry, vysušit loď. Naskládáni jako sardinky usínáme.
14. listopadu ráno kluci jedou na nákup, aby bylo co posnídat. Potom jedu s Bobešem a Rudou koupit lahev na potápění a olovo. Kupuji i kupu vlajek Karibských ostrovů, které navštívíme. Před polednem opouštíme Las Palmas a jedeme na Tenerife, kde vystupuje Honza s Michalem. Michal se chce ještě koupat, tak stavíme na severozápadním cípu ostrova Gran Canaria. Ukrutně tu funí, je zima ale Michal tam přece jenom vleze. Je taková zima, že ani Hynek do vody nejde. Pokračujeme dál a jíme špagety. Za soumraku Ruda, tak jako většina nově příchozích, odevzdává svoji večeři moři. Bohužel na návětrné straně, což bych od kapitána, notabene se zkušenostmi z Baltu, nečekal, takže paluba je částečně pokryta na asi jeden a půl centimetry dlouhé nakousané kousky špaget s trochou červené čalamády, mletý parmezán splývá s okolím a rozeznat nejde. Honza se těší, že na něho nevyjde služba, tak děláme drobné opravy rozpisu služeb a již službu má. Protestuje, ale marně. Naštěstí ho z toho vysekává Bobeš. Dohadujeme se ve třech, že to odkroutíme po třech hodinách s Bobešem, Hynkem a já. Ráno ve tři bychom tam mohli být. Šetříme novou posádku a tak jedeme jenom na kus geny. Když jdu o půlnoci ke kormidlu já, vítr již je dost slabý a moře se též viditelně zklidnilo, takže rozbaluji celou genu. Máme rychlost opět kolem pěti uzlů. Ve tři ráno se vyvazujeme na mole přístavu Santa Cruz de Tenerife a zjišťujeme, že tu nemají místo. Ale prý snad ráno někdo odjede. Vyvazuji ještě loď víc do šířky a přidávám zbytek fendrů - je den po novu a tak je tu rozdíl mezi přílivem a odlivem dva metry. Jdu se instalovat do spacáku. V noci se ještě jednou budím, abych zkontroloval, jak si stojíme, ale vše O.K., tak pokračuju v napočatém spánku.

Ráno 15. listopadu jdu vyřídit do kanceláře papíry. Potřebujeme dobít elektriku a nabrat vodu. Suše konstatují, že jiné místo pro nás nemají a já se po dlouhé době vztekám. Zdá se mi ptákovina platit za to, že jsem uvázaný u betonu bez elektriky a vody. Slečna slibuje, že zjistí jestli někde volno není a tak do hodiny se u nás někdo staví. Houbelec hodina, kulivá tomu jsem ani nešel do města. Naštěstí odpoledne k nám přijíždí člun z maríny a ukazují místo, odkud by měla odplout loď a kam se tedy potom můžeme nasáčkovat mi. Loď asi po další hodině odpliuvá a tak se stěhujeme i my. Trošku se nechce chytnout zpátečka, ale nakonec se chytne a tak couváme na nové místo. Stojíme jednou stranou u katamaranu.kde je rodinka frantíků a druhou u mola. Frantíci se trošku báli, když jsme se na ně valili, ale nic extra se nedělo, Kirké poslušně vklouzla na přidělené místo a my se napojili na elektriku. Do baterek valilo 35 ampér, což mi trošku dělalo vrásky na čele. Vím, že jsme elektrikou cestou z Madeiry nešetřili, ale tohle jsem přeci jenom nečekal. Zkoušíme sprchy, posádka mi našla WiFi připojení zadarmo a kluci vyrazili zjistit, kdy jim jede něco na letiště. Když jsme se k večeru opět sešli na lodi, dali jsme drink na rozloučenou a pak nás stará posádka opustila.

přeplavba Kanárské ostrovy - Kapverdské ostrovy - Karibik 16. listopadu - 12. prosince 2008
posádka:
Pavel Menšík
Hynek Remeš
Josef Hajzler Bobeš
Martina Miclíková
Ruda Mertlík

plánováno přibližně 2 900 NM
16. se tedy již budíme v definitivní sestavě, která pokračuje přes Atlantik. Nejdůležitější je udělat škatulata batulata, což se ukazuje jako logistický oříšek. Z Kapitánské kajuty se totíž v mezidobí vyklubalo skladiště, takže jsem si tam nemohl přenést svoje věci, abych uvolnil místu Rudovi, který notabene v mé kajutě měl velkou kufrtašku s věcma na potápění. Ale s využitím přední koje jako meziskladu jsme to nakonec zvládli a všichni byli nastěhováni tam, kde budou lehávat cestou přes "Velkou louži". Na dnešek máme nplánované opravy a údržbu před vyplutím. Kromě toho dnes chceme, pokud to bude možné - je totiž neděle, nakoupit proviant, abychom mohli druhý den brzo vyplout. Proviant je nakonec nakoupen i přes to, že je neděle a postupně mizí v útrobách lodi. Jako vrchní provianťák byl tak nějako přirozeným výběrem vybrán Hynek. Vzal to dost zodpovědně a tak se nebojím, že bychom neměli co do morďiček.

Byli jsme večer natolik spokojeni s pracovními úspěchy, že jsme se šli odměnit několika točenými rádoby pivy.
17. ráno ještě klušu na internet stáhnout počasí na týden dopředu. No potěž, má nám cestou na Kapverdy foukat nula-nula-prd, tak jdu sdělit posádce, že zase až tak moc s odjezdem nespěcháme. Odjezd jsme naplánovali na jednu hodinu. Jdu na marínu zaplatit stání a potom znova na internet. Po návratu na loď vaříme oběd a ve tři hodiny vyplouváme. Bohužel tu není benzína, tak se musíme ještě stavit pro naftu v nedalekém Puerto to Radazul. Tam dojíždíme v pět hodin a doplňujeme nádrže za těžko uvěřitelných 0,823 Euro za litr. V 1730 odplouváme,vytahujeme všechny plachty a máme před sebou 840 námořních mil do přístavu Mindelo na ostrově Sao Vicente v Kapverdském souostroví. Přešla přes nás studená fronta přímo učebnicová, fotím si ji a jsem zvědavý, co bude na fotce vidět. Uháníme si to s krásným větrem a vlnami v zádech šest uzlů kurzem 220 směr černoušci v Mindelu. Noční šichty si rozdělujeme zatím bez Martiny pouze chlapi po třech hodinách. Na mně vyšla od pěti do osmi ráno, což je za normálních okolností nejlepší služba. Ale čistý zadní vítr a vlny samozřejmě nemohly Kirké nechat jen tak bez povšimnutí a tak si s Kirké házely ze strany na stranu. Vylitý olej ve skříni s nádobím způsobil, že se hrnce, kastroly a pánvičky šmíkaly jak zběsilé a narážely tu do boku lodi a tu zase do dviřek. Suma sumárum, ten kdo měl odslouženou tříhodinovku lehnul a unevený usnul, kdo měl službu před sebou, pouze se bezesnů převracel. Každopádně bylo fajn, že nám to tak hezky jelo, neboť podle předpovědi mělo být téměř bezvětří. V noci stahujeme besan a rolujeme genu na 1/2, loď se zklidňuje a jde lépe ovládat. Nakonec srolováváme genu celou. Ruda se nějako nemohl od kormidla odlepit a tak odkroutil téměř celou Bobšovu službu. Nakonec to dopadlo tak, že si Bobeš odkroutil moje tři hodiny, takže jsem se místo u kormidla převaloval v pelechu.
18. listopadu. Tak dnes má bráška narozky a proto při raním pálení červa připíjím i na jeho zdraví. K snídani si mažeme chleba a potom se poklízí loď. Hynek dělá pořádek ve skříni s nádobím, takže je konečně v lodi jakž takž ticho, pouze skleničky cinkají ve skříni. Rozrolováváme genu na 2/3, odpoledne na ni dáváme spinakrový peň a hlavní plachtu přehazujeme na pravobok. V 1330 se chytla zlatá doráda střední velikosti. Děláme ji na grilu, navrchu ještě zapíkáme cibulku a plátky rajčete, jako příloha jsou brambory v papiňáku. S obavami o další zásoby zjištujeme, že jsou dvě velké brambory nahnilé. Ryba je výborná a tak si další starosti o proviant nepřipouštíme. V šest hodin zaznamenávám polohu, máme za sebou od včerejška hezkých 137 mil a do Mindela nám zbývá 703 mil. O hodinu později se rozdrnčí brzda navijáku a tak máme postaráno o oběd na další den. Postupně si zalézáme do spacáků. Ještě z dáli k mým uším doléhá Rudův dotaz, jestli bude něco k večeři, ale všichni jsou siti a já si uvědomuji, že jsme dnes podle vzoru Oldy Karáska byli na dvou jídlech. Prý to stačí a je to pravda. Dobrou noc a krásné sny.
19. listopadu. Noc byla klidnější než včera, však to jistě poznáme i na uplutých mílích. Jdu ráno vykuchat rybu, kterou jsme včera chytli. Je to docela macík, bude nám s přehledem stačit k hlavnímu jídlu. V jedenáct hodin začínáme s přípravou. Budeme dělat i polévku. Na gril by se naráz rybka nevešla, tak ji děláme nejdřív na vysoké podkovy, potom ji ještě vykošťujeme, aby bylo něco v polévce. Rybka jde do trouby, nejdřív vespod plech vyložíme natenoučko nakrájenou slaninou, nato příjdou špalíčky ryby. Po nějaké chvíli přelejeme konzervou loupaných rajčat a dusíme. Na to příjdou zapéct kroužky cibule a rajčat. K tomu jako příloha rýže z papiňáku. Nikdy jsme ji v papiňáku nikdo nedělali, ale pět minut vařit a deset minut odstát a byla zlatá. Přecpali jsme se a tak nějak jsme polehali k odpočinku. Rozdrnčel se opět prut, ale byl to planý poplach,ryba se zřejmně vyvlékla. O půl šesté nás ještě z lodi vyžene stádo delfínů, ale ne nadlouho. Dlouhým pobytem na lodi zhýčkaný Hynek říká "...až budou skákat metr z vody, tak mně vzbuďte" a opět zalézá na bidélko. V šest opět zjištujeme polohu a do Mindela nám zbývá 583 mil. O půl sedmé střídá Martinu u kormidla Bobeš a po chvíli nás volá na palubu. Kolem nás jsou obrovské velryby. Pravděpodobně dvě, jedna pluje neustále zhruba třicet metrů za naší zádí a pravidelně se vynořuje nadechnout. Druhá se kolem nás motá a máme ji jednou na pravoboku, podruhé na levoboku, k nádechu se vynořujenepravidelně a pokaždé jinde. Běžím sice pro foťák, ale s každým propáslým vynořením je jasné, že fotka nebude. Rychle ubývá světla a když se mi konečně podařilo cvaknout velrybu při vynoření, je již expozice příliš dlouhá a fotka tudiž rozmazaná. Bobeš kličkuje, aby velryby setřás, ale ty se nás drží jako klíště, zřejmě jsme se stali vůdčím skupiny. Opustily nás až kolem desáté hodiny. Trochu jsme se těšili, že s námi vydrží do rána, abychom si je mohli vyfotit, tak snad ještě nějaké potkáme.

20. listopadu se budíme do krásného slunečného dne bohužel přestává téměř foukat. Ráno vytahujeme z vody zlatou dorádu, ale není to na celé jídlo, bylo by to pouze na gril na chuťovku, a tak ji pouštíme. Akorát že jsme si zapoměli přát tři přání. Na příště musíme mít nějaká připravená. K snídani dáváme rybí polévku, kterou jsme včera uklohnili. Hynek s Rudou se koupají na laně a o půl jedenácté startujeme motor. Při brumlání motoru se toho zrovna moc dělat s lodí nemusí - nejsou velké vlny, tak zapínáme autopilota a lenošíme. Povětšinou čteme. Já jsem začal číst "Toxický squat" ale nějak se do toho nemůžu začíst, je to docela humáč, do čeho lidi můžou spadnout.
21. listopadu se služby nějako nepovedly - Bobeš spal vepředu na člunu a občas se prý probudil a zkontroloval okolí, ale brumlali jsme na motor, kormidloval autopilot a mně na službu nikdo nevzbudil. Teda, to bohuzel neznamená, ze jsem spal do devíti. Ještě za tmy mě budí Ruda, že tam občas píská alarm. Je to mazání motoru. Doléváme do motoru Tři litry oleje a jdeme opět hajat. V deset hodin naštěsí začíná foukat, tak taháme plné prádlo a vypínáme motor. Fouká zadobok a jedeme pět uzlů, později vítr trošku zesiluje a Kirké pluje vstříc Kapverdským ostrovům rychlostí šesti a půl uzle. Ještě jedno vytržení ze stereotypu nám přinesl dnešek. Někdo omylem otočil na záchodě jiným ventilem než měl a tak srajdy ze záchodu místo do oře putují do kýlu. Naštěstí si toho velmi záhy všiml Bobeš, který spí v kajutě vedle motorového prostoru a tak jsme to z lodi v mžiku vypumpovali a ještě několikrát vypláchli.
O další zábavu jsme měli postaráno, když si Bobeš všimnul, že s námi plujou tuňáci. Pluli kolem přídě a tak jsme hned doběhli pro harpunu. První rána byla mimo, ale druhá již byla lépe mířená. Bohužel, ne tak dobře mířená, aby šla do hlavy a tak tuňák mizí i s šípem harpuny. Škoda tuňáka, škoda šípu. Co sakra plujou s lodí, když mají padesát metrů za lodí připravenou krásnou gumovou chobotničku. Doufali jsme, že si nakonec chobotničky všimnou, ale bohužel jim byla naprosto lhostejná. K obědu dělá Hynek langoše z kila mouky, takže jsme se nadlábli. Jako předkrm byl ještě zbytek rybí polévky. Bobeš se rozhodl udělat ještě zákusek - tajemství šéfkuře nazvané "Vyvrhnutá čokodirka". Byl to čokoládový pudink, jenže návod byl ve španělštině. Příprava byla poměrně zábavná, neboť se nakonec ukázalo, že tenhle puding, se nevaří. Jsme přejedění a tak se opět rozlízáme do spacáků.
Je sobota 22. listopadu a na mně vyšla noční služba od pěti do osmi. Za tmy Kirké asi dvacet minut provází stádečko delfínů, jejichž hbitá těla osvětluje měsíc. Jinak fouká dost na nic, chvílema to jede pěkně, ale potom najednou foukat přestane, příjde pár větších vlnek a Kirké tancuje ze strany na stranu. Před osmou hodinou se konečně rozfoukává pravidelně, vypadá to, že by to mohl být již pasát. Těsně před osmou hodinou nám zbývá 299 mil na Kapverdy. K snídani jsou párky - voda z párků a zbytek třeného česneku v oleji ze včerejších langošů bude základ na česnečku k obědu. Průměrná rychlost se ustálila na sedmi uzlech, v pondělí dopoledne bychom měli být v Mindelu. Odpoledne se nám konečně daří prolomit smůlu, která nás provází od chvíle, kdy jsme dali život poslední dorádě. Neptun se na nás asi naštval a tak jsme byli bez jediného záseku. Až teď - konečně zásek. Byl to tuňák, ale bohužel jsme měli příliš velkou rychlost a máme málo šňůry, takže jsem byl nucen dotáhnout brzdu víc, než bylo vhodné a tuňák, ještě plný sil v právě načatém boji, bere roha i s naší poslední gumovou chobotničkou. Shit! Naštěstí se utrhnul těsně za návnadou, takže nám zůstalo olovo. Gábina nám tu nechala svoji krabičku s návnadami a tak vybírám z ní. Je tam pěkná červená rybka s trojhákem, všechno ostatní mi příjde divný - teda alespoň kdybych byl já ryba, tak bych si podobných potvor nevšímal. Neděle 23. listopadu je sedmý plavební den. Cesta na Kapverdy je pomalejší, než jsme čekali, ale nikdo extra nespěchá, neb nikdo ještě namá koupenou letenku zpět do Čech a tak se všichni těšíme na Kapverdy. V devět hodin nám zbývá 145 mil, takže za posledních 24 hodin jsme ujeli zhruba 140 mil. Na to, že nám fouká ze zadoboku, to není špatný. K snídani jsou míchaný vejce.
V poledne se chytla doráda, kterou jsme opět udělali jako lahůdku na grilu ke svačině a mezi tím se už dělal oběd - čerstvé vepřové plátky na grilu s bramborem a omáčkou z protlaku, cibule a koření. Přípravu oběda přerušil příjezd delfíního cirkusu, přeci jenom je neděle a to se sluší trochu kultury. Málem jsme kvuli nim zapomněli na brambory v papiňáku. Horší je, že i vítr se tak nějako vyčerpal a zřejmě po nedělním obědě odpočívá. Díky vlnám a proudu si však stále zachováváme rychlost kolem čtyř a půl uzle a Mindelo je od nás nyní vzdálené 112 mil. V šest hodin balíme grot a genu, takže samozřejmě, že ve čtvrt na sedm začíná foukat - lehce z boku, ale foukat. Tak zase plachty nahoru. Žádná převratná rychlost, ale alespoň ztichnul motor.
Ve třičtvrtě na osm přichází silný záběr na prut, tak k tomu běžím a s citem se s neznámým na druhé straně peru. Boj je to lítý, mám radost, že to nebude dorada a již se těším na tuňáka. Po dvaceti minutách je dobojováno, svítíme si do vody čelovkou a vypadá to zprvu, jakobychom vytáhli igelit. To nás samozřejmě rozmrzelo, taháme to na palubu a ejhle, pěkná oliheň. Máme štěstí, nic takového jsem ještě na lodi nechytil a ani neslyšel, že by někdo ze známých chytnul. Fotíme se s ní všichni a máme z toho druhé vánoce. Porcování však necháváme na druhý den, Hynek totiž chce ještě provést podrobné prozkoumání neobvyklého hlavonožce. Návnadu raději vytahujeme na noc z vody, aby se opět něco nechytlo :-). Při noční vachtě nás provázejí delfíni a krásně světélkují. Fouká nula nula prd a my se jen pomalu přibližujeme k Mindelu. Navíc je téměř uplně zataženo a měsíc vychází až ráno v pět hodin, takže je totálně prd vidět a kurs se drží velmi obtížně.
Ráno 24. listopadu je smutné, všem je jasné, že původně dopolední příjezd do Mindela se nekoná a budeme rádi, pokud tam budeme navečer. Naštěstí nám náladu vylepšují hned dvě ranní dorády, které Hynek stačil vytáhnout dřív, než se posádka probrala. K snídani je ovesná kaše, takže pro mně pešek. Zalévám si cereální čokokuličky mlékem a jsem rázem také spokojený. Po snídani se vrháme na oliheň. Vyvrhnout, očistit a šup testovací vzorek na gril. Jako vzorek byla vybrána dvě dlouhá chapadla. Pořádně jsem je mnul v ruce, aby byl měká.Šup na gril a po chvíli již mlaskáme. Je to v podstatě poprvé, co se mi podařilo udělat takovou potvoru jinak, než v octové vodě do salátu. Kdykoli jsem zkoušel na grilu nebo osmažit chobotnici, byla z toho neskutečně odporná guma... Testovací vzorek dopadl na výbornou a tak jdu nakrájet a ogrilovat ostatní chapadla a hlavu. Zůstává nám obří tělo a to asi dáme k obědu. Dáváme si pivko a v oparu jsou již vidět ostrovy Mindelo a Sao Nicolau. Protože se nám chytla další, a to docela velká, doráda, udělal Bobeš k obědu dorády v troubě zapečené s mrkví, cibulkou, rajčatama a vajíčkem. Jako příloha byla, poměrně netradičně, zvolena čočka. Z Bobše se stává velký kuchař. Protože už stejně na úřadeh nikoho neseženeme, nikam nespěcháme a tak ve slabém větru pokračujeme na plachty. Do Mindela doplouváme o půl desáté. Já s Bobšem nemůžeme odolat nočnímu přístavu a vyrážíme ochutnat život. Jdeme do Clubu Nautico - tam by se asi mělo začínat. Potkali jsme tu českou loď, v baru sedí tři členové posádky a tak sedáme k nim. Dáváme nějaký to welcome pivo, hraje živá muzika a je dobrá atmoška. Bar opouštíme s přehledem poslední a potom ještě vyrážíme do nočního města. Dobrá akce!

 

Kapitola 7 - Gibraltar a Madeira

12. listopadu 2008 v 19:25
Ku připomenutí: obrázky jsou na www.flickr.com/photos/gabrielacz

2.11.
Včera večer kolem 8 přijel Jose se zašitou plachtou. A řekl si o 280Euráčů. Kapitána jsme skoro křísili. José neni borec. Chlapi v ukrutným dešti plachtu znova natáhli na ráhno i s lazy jackem a kolem půl noci jsme vyrazili. Kirke zase brumlala na motor s plachtama a Myšák seděl u kormidla skoro do 3 ráno. Pak přestalo foukat úplně, ale bouchali do nás zepředu vlny a jet proti nim na motor nemělo smysl. Kapitán teda v rámci nácviku driftu nahodil vodní kotvu, ze který nám za úsvitu zbyly jenom kalouny.
Ráno foukalo zase proti a zvedaly se proti nám dvoumetrový potvory. Padlo rozhodnutí vrátit se do nejbližšího přístavu. U břehu se nám s Hynkem zdálo, že snad to s těma vlnama nebude tak hrozný a začli jsme zkoušet křižovat. Na předobok to jelo až 5 uzlů, ale průser byl, že mamka Kirké neni zrovna stoupavá loď, ba dokonce jsme asi 15 stupňů z kurzu splouvali. Suma sumárum: stehovali jsme to na delší a delší šláky, který měli ale vůči sobě úhel kolem 30 stupňů, což nám ve výsledku dalo několik desítek naplutých mil, ale jen posun o 1 míli za hodinu kupředu. No... když boj, tak boj. Nakonec, i když nás vlny fackovaly a stříkalo to jak na Václaváku o revoluci, pořád svítilo sluníčko a docela jsme si to užili.
Kolem 4 odpo nám kapitán po těžký noční službě nakonec rozmrznul, udělal hutnou bujabézu a pak nás vystřídal. Doplazili jsme se při západu slunka do krásnýho přístavu Almerimar. Stání stálo 14 éček a na to, že tam bylo kompletní zázemí s hospodama, sprchama, internetem, prádelnou, elektrikou a vodou to není zas tak moc. Jedinou nevýhodou bylo, že tam na kapitanátě prudili a vyřizování papírů zabralo trochu času. Myšák udělal vysílený posádce strouhanou mrkev s citrónem a Honza s Michalem se pak odebrali do putyky na 2kousky. Mezitím jsme zatopili v kajutkách bufíkem a usušili se.
Jééééje, to se to spinkalo po dnech zimy ve vyhřátým pelíšku!
3.11.
Ve 3 ráno nastal budíček, vítr se utišil a bylo třeba vyplout. Michal s Honzou a kapitán drželi služby do rozednění. Ráno bylo nádherný: pluli jsme mezi zasněženýma horama. Pila jsem kafe na palubě, kochala se a od pusy mi šla pára. Celý den jsme opalovali naše goretexy a klimatexy a šinuli si to našim malotraktorem směrem k Malaze. Naštestí nebyly vlny, bo nefoukalo. Normálně jsme z bezvětří nervózní, ale v tuto chvíli to byla klika, neboť lavantan nám dovolil doškobrtat se konečně ke Gibraltaru.
Tam ale ještě nejsme, zbývá asi 35mil a na levoboku se blýská. Rozhodně ne na lepší časy. Do 2 ráno se dá stoupat kolem břehu na plachty, pak nastupuju do služby a nastává opět peklíčko. Hlavní plachta je na druhým refu a loď za chvílí leží na boku. Krom toho, že po palubě téměř nepřetržitě valí roztříštěný vlny, začínají padat kroupy či co. Nechutně to štípe do obliče a je to pěknej hnus. Asi za 15 minut mám ruce přimrzlý ke kormidlu a třepu se zimou. Hynek mě naštěstí zachránil. Navlíkl si tátovy fofráky a odsloužil za mě bouřku. Pak ještě svojí službu, ale to už byla naštěstí čína pryč a zase se svištělo motorem a plachtama na autopilota. ¨
4.11.
Ráno se rozjelo opět na vlně euforie. Čučeli jsme na gibraltarskou skálu jak na zjevení kraje světa a skoro jsme zapomněli snídat. Kolem Europointu byl na skále namotanej rozlámanej vrak tankeru. Bylo to z bouře před 14 dny o které jsme slyšeli z telefoních zpráv od našich milých. Chtěli jsme se podívat zblízka, ale guardia na remorkéru nás vytlačila do zóny za kardinálníma znakama s nápisem New wreck. Natěšeni na sprchy a procházku nahoru na kopec s opičkama jsme byli odmítnuti v prvním přístavu a druhý byl zavřený. Natankovali jsme 140 litrů nafty za nauvěřitelných 90centů na litr. Ale u pumpy nám krom nafty taky azyl neposkytli. Takže jsme nakonec ve 2 odpoledne zaparkovali vedle rybářských bárek. Já pokračovala v rozmražovacím procesu navlečená do všeho oblečení funíc do spacáku. Moc to ale nešlo, protože i uvnitř lodě bylo kolem 8 stupňů. Honza s Michalem dostali bojovej úkol - nakoupit, kapitán si šel koupit foťák a Hynek odpočíval v dece na palubě.
Večer dáváme ještě odpočinek, abychom vyrazili ve správný čas do správnýho proudu. Zahříváme se svetry zvenku a absintem zevnitř. Vůbec nikdo z nás nechápe, jak může být v subtropický zemi taková brutální kosa. V 22 vyrážíme z Gibraltaru směrem na marockej Tanger, kde budeme nabírat Bobeše. Bobeš je taky námořní kapitán a sveze se s náma do Karibiku.
5.11.
Myšák motoroval přes průliv. V 5 ráno jsme byli na okraji Tangeru, kde naskočil Bobeš. Formality jsme si ušetřili a hned se pokračovalo v cestě dál na Madeiru. Čeká nás teď asi 750mil česty přes širý moře. Celej den jsme jestě na dohled od Maroka. Zaplaťpámbů se splnil náš předpoklad, že v Africe bude přeci jenom tepleji. Pařák sice neni, ale už se neklepeme zimou. Vítr je slabší, takže je výhoda, že ho bereme z předboku. Postupujeme kolem 4 uzlíků, což předznamenává asi 7 dní plavby. Honza neustále připomíná kapitánovi, že je třeba stihnout koncert Slayers v Praze 17. listopadu. Já i Hynek dáváme tlakovou koupel za lodí a ostatní si klepou na hlavu. Nutno poznamenat, že oproti teplotě vzduchu je voda ve studeným Atlantiku výrazně teplejší. K jídlu večer vařim rýži a majdu z hovězího ve vlastní šťávě s mrkví a na pórku, všichni se olizujou až za ušima.
6.11.- 7.11.
Nic výrazného se neděje, plachty jsou stále na stejné straně, Kirké v mírném náklonu. Střídavě fouká trochu slabší a trochu silnější vítr z předoboku - asi 3 Bf. Sem tam to lehne a chvíli motorujeme. Pořád tak nějak, abychom udrželi 4-5 uzlíků. Každý den je o stupeň tepleji a s Hynkem zvyšujeme frekvence koupání. Jinak čteme, poleháváme, spíme, kecáme, mastíme karty, pijeme kávu a víno, kapitán se kouká na filmy a myje nádobí. Všichni už si tu zvykli, že je nenechám hladovět, takže už mi ta kuchyň a zásobování asi zůstane. Kilometrovník v počítači odpočítává uplutý míle jen hódně pomaličku.
8.11.
Vítr se stočil na záď a přitvrdil. Jedeme v docela velkých vlnách a Kirké se zas houpe jak kachna. V přední kajutě je to jako ve stíhačce. Vlny a vítr sviští kolem přídě, loď vyskakuje střemhlav nahoru a zase se propadá volným pádem do moře. Překlápí se při tom ještě na boky. O klidném spánku jenom bděle sníme. Utlučeni po náročné noci, zachováváme rytmus denních činností. Snídaně, kafe, zuby, knížka, karban, kormidlo, spánek, knížka, karban, kormidlo, spánek, jídlo, kafe, zuby, služba, spánek...
9.11.
Dneska jsme měli k obědu tatarák z prťavýho tuňáka, který nám chtěl udělat radost a neutrhl se z háčku jako ti ostatní. V 8 večer se objevuje v dálce maják ostrova nad Madeirou. Konečně pevnina!
10.11.
Za svítání kotvíme konečně v maličkým přístavu ve Funchalu. Postavili nás do 4 řady k bokem parkujícím lodím a na molo vystupujeme přes snídající posádky lodí, ke kterým jsme vyvázaní. Na ostrůvku je pěkně vlhko, ale v tričku s krátkým rukávem je tak akorát. Kolem jde partička kluků z Malorky, to je ale překvapení! Ahoj kluci, jak se vede, radi vás vidíme a hele..., nejsme tu sami češi. Olda Karásek s parťákem kotví naproti na molu. No to mě podrž, svět je fakt maličkej!
Všichni dáváme blahodárnou sprchu ve studené vodě. Voda tekoucí z modré trubky je asi o stupeň teplejší než voda tekoucí z červené trubky. Nadšením si zpívám Ódu na radost. Po asi 10 dnech jsem konečně zase v "koupelně".
Kluci odpočívají do poledních hodin na lodi. Tak je ten šok z civilizace dostal... Hynek je znepokojen svým úbytkem váhy. Není divu, z hubenýho je teď ultra-lunt. Všeobecně se všichni tak nějak pomalu ztráceji pře očima... Odpo jdeme do města, je tu nádherně, kolem 24 stupňů. Dáváme luxusní menu za 9,50E a už u polívky jsme přežraní.
Následuje malý nákup megakalorických potravin na cestu a napsání pohledů.
Po cestě za wifinou jsem zbloudila na výzvědy na Oldovu novou loď.. a zůstala tam asi dvě hodiny. S Oldou se krásně povídalo. Udělal mi vynikající kafe s tatra-mlíkem, mezitím přišli čeští kluci z Bavarky a tak jsme kecali, smali se a fotili se...
Večer nám Olda s parťákem Jardou oplatili návštěvu na Kirké. Party nebyla žádná divoká, kluci vyplouvali ráno na Kanáry, takže se pařilo jen velmi decentně.
11.11.
Flákačka po Funchalu. Madeira je úžasnej ostrov. Ale stačí i chodit dokola kolem jednoho bloku a člověk se skoro nemůže nasytit tý atmosféry klidu a pohody. Lidí jsou tu mraky, ale všichni se usmívaji a jsou strašně v pohodě a uctiví a pohostiní. Pořád je teplíčko a my se válíme na lodi a u pláže, baštíme v restauracích a máme se vůbec strašně moc dobře.

Kapitola 6 - ještě Španělsko

1. listopadu 2008 v 16:50
25.10.
Ráno dorazili Honza a Michal, nová 2kg porce špeku a dalších užitečných zásob. Lehce po poledni vyplouváme směr Ibiza. Fouká do zad hezkých 25kn, takže jedeme jenom na genuu v kurzu cca 240 a pořád držíme rychlost 5 uzlíků. Ze zadu nás nabírají vlny, takže Kirké dělá kačenu a kýve se ze strany na stranu a to tak, že myjeme oboje okna. Naši noví přírůstci na nich vzápětí malují žluté záclonky. Škoda fazolek, byly moc dobrý.°
26.10.
V noci se střídáme u kormidla zatím jen my, "staří mazáci". Vítr polevuje a na Ibize kotvíme v půl šesté ráno u pumpy, kde, světe div se, jsou dokonce luxusní sprchy s teplou vodou!!! Většinu dopoledne chrochtáme blahem ve sprchách a věnujeme se hygieně. Následuje malá procházka kolem přístavu. Nákup chleba a piva Je to hotelovej rezort, hotel na hotelu, žádnej závratnej luxus, masovka pro něměckou střední třídu - Bibione II. Teď už je tu ale jak po vymření. Semtam místňáci venčí pejsky. Odpo už nás nemilosrdně vykopávají, navíc jsou naštvaní, že jsme si půjčili elektriku bez dovolení. To je toho... potřebovali jsme převrtat zavěšení kardanovýho sporáku, aby v nálonu nemlátil do nově udělanýho přepychovýho obložení.
Odpo jsme objeli na Kirké přístav a městečko Ibizu s pevností. A zase hurá na moře. Příští stanice = Malaga. čeká nás kolem 300nM a dle předpovědi se vítr bude točit do protivky. Profrčeli jsme průlivem mezi Formenterou a Ibizou. S tátou jsme zavzpomínali, jak jsme tudy pluli loni v červnu opačným směrem s Ofélií.
27.10.
Na dnešek máme celkem nabitej program: kluci cigárko, já kafíčko, vyčistit zuby, vykoupat se za lodí, naložit hermelín, upéct langoše. Mám obavu, abychom to vůbec stihli a tempo moc nepřepálili. Takže možná vynecháme langoše a namažem si chleba.
V poledne jsem plnila bod "tlakové koupání za lodí". Jeli jsme tam vedle sebe já a modrá makrela. Jen jsem vylezla přiřítilo se hejno dravých ryb a drželi se za lodí. Lovili chudáka tu makrelu. My lovili taky a nakonec docela úspěšně. Vytáhli jsme pořádnej kusanec dorády. V noci začalo pořádně foukat a v náklonu nám zdechnul motor. Zatím nevíme proč. Vypadá to, že se vyvařila sladká voda vnitřního chlazení, ale taky je tu cítit nafta.
28.10.
Dorádu jsme naštěstí snědli už včera k večeři. Dneska se totiž nedá uvařit ani čaj. Fouká z jihozápadu nám přímo do tlamičky, pokoušíme se křižovat proti větru. Celý den myjeme zhusta palubu. Za okny salónu na závětrný straně, kde je normálně vidět na oblohu a moře, dávaji dneska reportáž o podmořském světě. Kdo má zrovna to štěstí, že nesedí u kormidla, může sledovat, co pluje kolem za ryby. Jsme o mrkvi, jablkách a vodě - ti kdo je udrží v žaludku mají docela štěstí. Nikdo nechce jíst ani pít, protože v tomhle náklonu nejde ani jít na záchod. (Kupodivu ani čurat z paluby na závětrný straně.) Za celej den po křižování proti větru jsme urazili asi 25mil vzdušnou čarou. Plánovaný cíl je Garrucha, ale vítr a vlny už jsou tak silný, že po roztržení hlavní plachty nad druhým refem kapitulujeme a vracíme se po větru při západu slunce do severnějšího přístavu Aguiles. Ze skříně pod ponkem vytéká slaná voda. Je to z vytřesenýho těsnění vnějšího chladícího okruhu. Kapitán se ujímá opravy. Možná se tim eliminuje i únik spalin do lodi.
29.10.
Posíleni vydatným spánkem vrháme se do různých činností: teplá sprcha, výprava po městě, focení, nákup, natírání dřevěných částí lodi, sundání roztržené plachty a úprava bezanové plachty na hlavní, přesilikonování okének proti zatékání, kontrola motoru, kontrola počasí na internetu...
Kolem půlnoci se vydáváme na další cestu na jih. (Zase máme mírné zmatení v časových posunech, takže možná mohlko být i 11). Pokud nám bude přát počasí aspoň maličko, poplujeme rovnou do Malagy. Pokud to nepůjde, schováme se na chvíli v Almérii a přečkáme nejhorší slotu tam.
30.10.
Nastupuju do služby ve 2 ráno. Fouká krásných 20kn ze západu a cesta na jih s bočním větrem je maximálné příjemná. Ve 4 střídá Hynek a vítr trochu slábne. Ráno už zase motorujeme, abychom se protlačili kolem Cabo de Gata co nejdřív. Dopoledne vítr zase zesílil a fouká téměř proti. Krčíme se u pobřeží a křižujeme na plachty a motor stále směrem na jih a hned pak zase na sever, vlny nás pro zpestření vrhají směrem na východ... Podmínky nakonec zhoustly tak, že jsme po několika zdařilých vlnách, které způsobily slušný vodopád i uvntř utěsněné lodi, opět kapitulovali a vrátili se v 5 večer o nějakých 5 mil do nejbližší zátoky za větrem - k vesničce San Jose. To jest tam, kde jsme byli asi v 11 ráno. K večeři jsme si dali na posilněnou hemenex z italských vajec (který maji buhvíproč červený žloudky,) s pražskou šunkou na pórku a opečenej toustovej chlebík. Myšák rozebral a složil motor a vylil ropnou vodu z podpalubních děr. Zalehli jsme asio půl devátý. Celou noc byly zase od zádě nálety messerschmidtů jak skučel větrnej generátor. A mamka Kirke se škubala na kotvě.

31.10.
Potřebujeme tátu přiblížit do Malagy na letiště, ale už je jasný, že až do Malagy to nestíháme. Zkusíme teda aspoň Almérii, odkud tam jede bus.
Druhý pokus o přeplutí Cabo de Gata. Ráno zdálo se, že vítr trochu zeslábl, takže jsme po lehké snídani vyrazili jenom na motor těsně kolem skal. Kupodivu vítr byl fakt slabší a vlny celkem přátelský, takže jsme asi během 2 hodin výběžek obepluli a skulili se pak severněji na Almérii. Cabo de Gata vypadá z dálky hrozivě a loni v létě jsme ho na Ofélii obeplouvali v úctyhodné vzdálenosti, ve skutečnosti je to ale koncert skalních tvarů a bareb, ba dokonce i mělkých plážiček a prima zákoutíček, ale když tu chceš kotvit, tak prosim jenom za bezvětří a bez vln. A Almérii našel kapitán plachtaře na zašití lavní plachty. Plachtař José je docela borec, bo šije plachty i na dušičky, jinak tu nikdo ve svátek a v neděli ani nehne brvou. Spoléhala jsem na místní prádelnu, ale do pondělka fakt čekat nemůžeme. Potřebujeme se teď docela rychle dostat skrz Gibraltar na Kanáry, kde budou vystupovat Honza s Michalem. Budeme mít před sebou asi 1000mil a 15dní cesty.

1.11.
Táta sedí v busu do Malagy odkud zítra letí domů. My čekáme, až borec José přiveze sešitou plachtu a lelkujeme. Příjemně jsme se rozptýlili u oběda v Pollo Asado - jediným otevřeným bistru široko daleko, kde jsme si všichni dali pořádně do nosu. Chlapi po čtvrtce pečenýho kuřete s bramborovým salátem, hranolkama a dezertem, já a moje atlantická grupa (kapitán a Hynek) jsme si dali každý kuřete půlku. Dneska večer musíme vyrazit na Gib.


 


Kapitola 5 - Mallorca

25. října 2008 v 10:26
20.10.
U Sardinie začíná konečně slušně foukat, na přístav kašlem a parkujeme v 15:50 rovnou na molu na hlavní třídě v Cagliary. Na molu se poflakujou rybáři a na lavičkách se tulí milenci. Pořád je kolem 26°C. Myšák jde obstarat plynovou bombu, ostatní vyrážejí za krásami města. Sraz je o 18 u lodi. Kupujeme pohledy a rovnou na poště posíláme. Fotíme, okukujeme, lelkujeme. Městečko je směsicí architektonických stylů. Z venku obestavěné paneláky, na hlavních třídách krásný barevný domy s podloubíčkama. Na jednom místě je tu vlakový nádraží, autobus a přístav na trajekty. Kousek nad tím pošta a další úřady. Centrum je plný úzkých, ale čisťoučkých uliček, krámků, kavárniček, pizzérií a trattorií. Narazili jsme na kšeftík s asi 50 druhy zmrzlin, tak jsme se samozřejmě dali. o další obchůzce kupujeme kebab a nacházíme drogošku, kde plní bomby a taky internet point pro našeho kapitána. Mezitím kapitán dovleče z dálky obrovskou plynovou bombu na rameni. Dojdeme ještě pro náhradní menší, do krámku asi 50m nad hlavní třídou. S tou pak jdeme okupovat internetovou kavárnu. Obsluha nechce dovolit, připojit kapitánův notebook do jejich sítě a dokonce požaduje vyplnění nějakých papírů od Myšáka, aby mohl aspoň na normální místní počítač. Prý je to zákon, nějaké protiteroristické opatření vysvětluje obsluhující týpek a my nevěřícně vrtíme hlavou. Týpkovi pak sjede zrak na Myšákův náklad a vyhrkne "La bomba!". Vyřídíme nezbytné, hlavně předpověď počasí. Má nám foukat do středy
krásných 15kn do zad. Paráda. Jenže pak to vypadá, že bychom mohli dostat ve středu u Mallorky nepěkných 30kn SZ větru do čumáku. Uvidíme. Ve 20h večer vyplouváme.
21.10.
Fouká stále zadobok a jsou poměrně slušný vlny, takže od vaření oběda upustíme po neúspěšném pokusu o nakrájení cibule. Dneska jsme o chlebu, slanině a nutele. Upalujeme krásných 6,5kn. Připoutaná harnesama na zadních schůdkách objevuju kouzlo externího wc s bidetem.
Odpoledne nám naskočila na háček se žlutou plastovou chobotničkou krásná doráda. O pár minut později jsme zaznamenali ještě jeden záběr, ale pořádnej... a z prutu mžiknutím oka zmizí hned 2 návnady. Kapitán vaří k večeři fazole.
22.10.
Celou noc fouká a v 5 ráno to zase někdo najednou vypne, je mlha jak u Rákosníčkovy tůňky a začíná pršet. K Malorce je to stále ještě asi 160nM. Motorujeme a pak se do nás opře protivítr. Obědváme do zlatova ogrilovanou dorádu. Motorujeme s plachtama. Západ Slunce je neobyčejnej. Sluníčko se propadá obrovským roztáčejícím se prstencem šedočerných kupovitých mraků. Tlak prudce stoupá. Evidentně nás čekaji v noci zajímavý věci.
Taky že jo, vítr naštěstí nabírá relativně příznivý směr z předoboku. Pomáhá nám to řezat docela velký vlny. Postupně jdou ale dolu všechny plachty, genua jde narefovat na polovičku.
Když padne tma, je to jak v docela hustý počítačový hře: naprostá tma, jenom mraky dělaji šedou siluetu v totální černotě a kolem lodi probleskujou a do výšky bílý hřebeny vln, lítaji pod lodí i přes loď a sem tam nás nakopávaji. Zdá se, že jedeme šílenou rychlostí. Všude stříká voda. Větrnej generátor šílí a skučí jak při náletu messerschmidtů. GPS ukazuje 6-8kn. Mamča Kirké letí jak splašenej kůň, hopsá po vlnách, v podpalubí to taky všechno skáče a úděsně mlátí. Myšák a Hynek se střídaji do rána u kormidla. Tátovi je dost zle. Do 2 ráno sedí na palubě v tom mokru. Když začne kejchat, ženu ho do spacáku.
23.10.
Ve 3 ráno to máme k břehům Malorky ještě asi 25nM.
Ráno jsme se schovali za cíp Malorky a vlny se uklidnily. Na to, co to bylo za fičák nám to utrhlo jenom rolování genuy a nějaká vlna rozežnula záchrannou bóji na zádi, takže jsme jeli většinu noci se stroboskopem na palubě, za kterej by se nemusela stydět ani pořádná housová didžina. Asi v 16 jsme dorazili do Palmy. Kapitán nedal jinak a musel opět vylézt na stěžeň spravit rolování genuy. Přístav jak sviňa a žádná sprcha! To mě podrž... Takže zase noční studená sprchovačka na bádeplatu. Brrrr. Ale už si začínám zvykat.
24.10.
Dopoledne gruntování. Praní a sušení prádla a matrací.
Pak jsme se vydali na nákup do Carrefouru na druhý straně obrovskýho přístavu. Myšák se mezitím jal budovat obložení sporáku z podlážek vyhozených z jiné lodi.
Odpoledne procházka, focení, pohledy, pivo... Večer přišla zpráva, že naši dva další pasažéři nedorazí a přečkají noc v hostelu u přístavu, bo jim nedoletěl batoh se slaninou a slivovicí.
//><!

Kapitola 4

25. října 2008 v 10:24
18.10.
Takže ještě jednou 18.října... nevím, kde nastala chyba, že se nám zdvojil den, když jsme ještě neobjeli Zeměkouli. Do Palerma jsme skutečně dorazili v 23h, ale nebylo to 18tého nýbrž 17tého. Čímž jsme proti plánu (a k naší radosti) získali navíc jeden den k dobru. Město v noci vypadalo nádherně. Starobylý domy a věže kostelů osvícený pouličníma lampama. Prádelní klima způsobený právě končící bouřkou. Těžkej vzduch nasycenej škrobem na prádlo. Zakotvili jsme zády k molu v přední části přístavu u jachetních klubů, mezi remorkéry a tankovací stanicí. Ještě v noci jsme povečeřeli kus slaniny a poslední zbyteček chleba, Částečně jsme vyprali prádlo a já využila relativní tmu k tomu, abych se osprchovala studenou vodou vzadu na bádeplatu a taky usměrnila svoje dredy již ve značném stádiu vývoje. Táta vyrazil na průzkum přístavu, hledal sociálky, ale neobjevil. Ani Hynek sociálky neobjevil, zato objevil sociální pracovnice na hlavní třídě vedoucí kolem přístavu.
19.10.
Hned ráno před snídaní jsme s Hynkem, krosnou a batohem vyrazili na nákup zásob na další dlouhou cestu. V domění, že je neděle jsme byli docela překvapeni čilým životem v časných raních hodinách. (Ale prý je sobota) Na náměstíčku v blízkosti přístavu už jel na plný pecky bleší trh: Starý obrazy, mísy, vázy, kusy nábytku, nádobí, .. prostě, co vymeteš z půdy. Do toho všeho pokuřovali, pořvávali, či besedovali tmavoocí taloši. Našli jsme supermarket a nakoupili jsme, co jsme unesli. Po snídani, obhlídce města, tankování, internetování a dalších nutných zařizováních jsme se rozhodli vyrazit do města na pizzu. Po pravdě řečeno, nikdo z nás netušil, že bude takovej problém se ve 4 odpoledne někde v Palermu naobědvat. Vyrazili jsme směrem, který nás měl odvést do pravýho jádra starýho mafiánskýho města, nevím, jestli jsme našli pravý jádro, ale to co jsme našli rozhodně stojí za zaznamenání: Úzký uličky vyzdlážděný velkýma kamenýma kvádrama, balkóny ověšený ohromným množstvím škrobenýho prádla. Smetí a psí hovínka, rozježděný všudypřítomnýma a všudyprojíždějícíma, troubícíma, povětšinou staršíma autama. Hloučky povykujících a gestikulujících Italů. Vzduch prosycenej vodou, pachem splašků, oleje a rybama, Viděli jsme kšefty na zlato, hodinky, na prodej a opravy kol, na olivy, na maso, na zeleninu, možský potvory, narazili jsme na banku a kostely, taky 4 svatby, ale ani jedna restauračka... A když jo, tak zavírali, bo byla siesta. Po hodině courání se spustil déšť. Navzdory našemu odhodlání být tvrdí a jít na pizzu jsme slevili a rozhodli se snížit naše nároky na panini, ale i z panini-nérie nás vykázali, bo zavírali, takže jsme nakonec zasedli do bufáče s nějakou buchtapizzou a pivem. I odtud nás po půlhodině jemně vykázali náznakem takovým, že na chvíli vypli proud. Po baštonádě jsme se rozloučili s Jirkou, kterej se od skupinky odpojil a šel hledat svůj trajekt do Neapole.
Zbytek posádky uskutečnil poslední přípravy, nabouchali jsme se pečenýma kaštánkama, co přinesl kapitán a kolem 20h jsme vypluli směrem na Malorku. Dle okolností zastavíme asi ještě na Sardošce. 24. večer bychom měli být v Palmě, jelikož tam budou čekat další dva členové posádky. Služby se prodloužili na 2,5h, abychom cyklili po 10ti hodinách. Začínám já v 21h. Vítr je jak kozí dechy, takže opět brumláme. Mamku Kirké budeme muset brzo překřtít na S/M/Y - sailing/ motor/ yacht
datumy už mi nějak nesedí...
takže: ráno po odplutí z Palerma začíná mírně trudomyslně, trochu se na nás mračí z oblohy a vítr je stále mizerný a mnoho mil před námi, chvílí jedeme na plachty, ale rychlost 3kn nás neuspokojuje a matematika nekompromisně říká, že tak to prostě nestihneme, navíc, dle předpovědi má takhle nefoukat až do středy. Myšák a táta montujou vinšny na druhou genu a kladku na rollfock. Posloucháme Depeche Mode, ale na náladě to moc nepřidá. Při vaření oběda navíc dojde plyn. Kaše je naštěstí hotová, ale párečky musíme dodělat na lihovém sporáku na zemi v kuchyni, což je také kus dobrodružství :) Na Sardošce budeme muset koupit plynovou bombu. Po obědě následuje lehká koupačka a pokračujeme v brumlání na motor. Opět přiletěl ptáček vrabčáčak. Nejdřív trval na tom, že bude bydlet v přední kajutě, posléze se nechal nakrmit sušenkama a pil vodu z vršku od pet lahve. Vůbec se nás nebál. Další denní činnosti jsou klasika: čtení, spaní, psaní deníku, nahození prutu...

Kapitola 3 - Ještě Itálie

18. října 2008 v 12:15

17.10.
co je za den nevim, jenom tuším, že není víkend. 8:00 kotvíme v zátoce u ostrova Vulcano. Zátoka je mírně smrdutá, ale překrásná s výhledem na sirnou koupelnu, horký mořský prameny a dýmící kráter od sopky. Skupina dorostenců vyráží do sámošky pro chleba a mlíčko. Snídaně je jak lukulský hody. čerstvej chleba, máslo, turisťák, balkánskej sýr, papriky, okurky, jogurt, nutela, med.
Když odfuníme, je půlpoledne a vyrážíme na obhlídku kráteru. Kapitán v čele, ostatní v závěsu. Postupem času se rozestupy zvětšují a než posádka komplet dorazí na vrch, stačí kapitán dojít nahoru, sejít do kráteru a zase vylézt nahoru. Následuje natáčení, focení a částečné přidušení sirným čmoudem. Mažeme na obchůzku kolem kráteru. A kolem 15h jsme zpátky u mamky Kirké. K obědu jsou špagety a mistrovská omáčka pejska a kočičky (bez mýdla). Jako zákusek jsme zdlábli ještě ulovenou zlatou dorádu upečenou jak jinak než do zlatova na grilu. Kapitána kousla medůza na externím wc.
Odchod člunem do sirných lázní. Hodina rochnění v teplým bahníčku, další hodina a půl vaření masa a kostí v bublajícím moři. Tma.
V sedm konečně odchod na nákup a internet. Obojí s velkým úspechem. Siesta s pivečkem Messinou před sámoškou do půl deváté hodiny večerní. Nákupeno pečivo, ovoce, zelenina, droždí, krůtí prsiska, pivo a cinzano.
Na lodi Hynek navrhuje ochutnávku cinzana. Jelikož (samozřejmě nechtěně) zničí vršek od lahve, kterou nyní nelze uzavřít, musí se láhev vypít celá. Konec besedy v cca 23h. Odjezd do Palerma odložen na ráno.
S nevymytým blátem v hlavě máme teď slušněj základ na dredy.
18.10.
7:30 odkotveno, jelikož vítr ještě spí, děláme zase traktor. Později mírný vítr, ale protože docela chvátáme, necháváme plachty a brumláme dál. Zbytek dne: brutání koupačka ve studené vodě, když se kolem 16 zatahne obloha, pokračuje četba, rybolov, karban, oprava pozičních světel,... Příjezd do Palerma je plánován na cca 23h.
Zítra to bude docela fofr. Umejt sebe, hadry, nakoupit, natankovat, zainternetovat a vypadnout. Dál už pojedeme jen ve čtyřech. Jirka nás opustí a vrátí se po vlastní ose přes Neapol zase do pracovního procesu. Další zastávka je Malorka. Budou tam čekat další 2 členové posádky. Na přejezd máme jen 5dní a čeká nás asi 500nM. Takže ať nám Bože nebo Neptune, simtě, už zase pořádně fouká!
Snad se mi v Palmě na Malorce podaří přemluvit se a vyšetřit čas, abych opravila chyby v deníku (nebo abych to po sobě aspoň přečetla) a otočila a okomentovala fotky. Takže mějte trpělivost :)

Kapitola 2 - Itálie

16. října 2008 v 19:19
10.10.2008
Je pátek, dneska vyrazíme z Monembázie jihem kolem Peloponésu na jeho západní stranu do městečka Methoni. Čeká nás asi 120nM.
Příprava na cestu: nátěr lodi válečkem, opravy na lodi, úchyt pro refování bezanu, dotakování vody, nákup chleba, jogurtů a zeleniny
Hygiena: na přístavním molu je kohoutek se sladkou vodou, zatímco jeden dělá sprchu, druhý se umývá. Přesněji řečeno jeden napustí kýbl, vyleze na sloupek a polévá druhého.
K obědu vaříme halušky s rokforovým bešamelem. V lodi to voní jak v bačově salaši.
Odplouváme v 15h. Fouká 6Bf severního větru a je kolem 26C. Fičíme asi 7kN Do boku pod loď valí 3m vlny, sem tam přejde nějaká i vrchem. Blinkání v pořadí Hynek, táta, Jirka. Se západem slunce měníme na jižním cípu poloostrova kurz na ZJZ a refujeme na noc plachty a i tak plujeme asi do půlnoci kolem 5kn. Proplouváme vedle konvojů nákladích lodí mezi Kythirou na Peloponésem. Noční služby jsou po 2 hodinách od 8 večer do 6ti do rána. (táta, Pavel, Hynek, Jirka, já)
11.10.2008
Krom toho, že stále plujeme podél jižního cípu Peloponésu se nic významného neděje
je stále jasno, oblačnost max 10%, tlak stabilní 1025, takže vítr slábne, dopoledne kurz 320 odpoledne 295, k večeru trochu zesílí a vane z předoboku. Od asi 17h jedeme v poměrně brutálním náklonu, ale jízda je boží, kolem 6,5kn.
Postřehy:
po palubě se nejlépe chodí bosky
kdo nechce jít spát se špinavýma nohama, vezme si do spacáku ponožky
pivo Mythos chutná jako Braník
když se chceš učesat, nasadíš si čepici
zuby se dají čistit i ve slané vodě
pro Kirké se ujalo druhé jméno "Máma" - v noci si v ní připadáme jako mimina v děloze: těsno, tma, neustálé žbluňkání a houpání. Když jedeme ve velkým náklonu, nespíme podél osy lodi ale napříč, v podstatě tak při spánku stojíš eventuelně klečíš.
Večer vítr polevil, nahodili jsme motor a zahájili večerní siestu. Bohužel siestu maličko narušil čoud valící se z motoru do kajuty. Zbytek večera trávíme na palubě a doslova letíme na plachty a motor zároveň vlnama do přístavu. Hynek zahlídl bílou ploutvičku delfínka samotáře. Kolem 23 jsme v Methoni. Z moře je vidět osvícená silueta středověký pevnosti. Romantika jako bič. Obeplouváme pevnost levobokem. Končíme na kotvě u městské pláže.
12.10.2008 Neděle
Krátce po svítání (to jest kolem půl deváté) bereme člun a jedeme na břeh na prohlídku pevnosti. Po kraji se ozývá nekonečná píseň muezina. Ruiny jsou dost zarostlý trávou, všude se line omamná vůně, směska máty, mateřídoušky, konopí a kdoví jakých dalších bylinek. Paní chodí s pytlíkem kolem a dloube ze země něco co vypadá jako krokusy. V předu v pevnosti je zamčený kostelíček. Z boku vedle vchodu má zavěšenej zvon a bohužel z něj visí provaz. Tím pádem zjišťuju, jak má nádhernej zvuk. Muezin nepolevuje v pění nedělní písně.
Po návratu na loď "vyperu" pár věcí ve slaný vodě. Máchání prádla probíhá na pláži pod sladkou sprchou. Pozdní oběd probíhá v plážové restauraci. Kapitán mizí v internetové kavárně. Táta jde do jiné restaurace, protože zde nemají musaku. Jirka si dává rybu. Já s Hynkem kašleme na krajový speciality a dáváme flákotu vepřovýho, dorazíme se tsatsiky a řeckým salátem.
Odpoledne rozebrání lodi a oprava výfuku silikonovým tmelem. Poskládání lodi dohromady a úklid. Barometr ukazuje, že tlak prudce klesá, mělo by teda foukat. Kolem 20:00 vyplouváme.
Máme před sebou cestu na Sicílii. Je to něco před 300nM, čili asi 3 dny a 3 noci cesty v případě, že bude foukat příznivý vítr. Příznivý vítr fouká nejprve z východu, po chvíli ze severu a později dokonce ze severozápadu a jelikož valíme na západ, máme slušný náklon. Jdu si stoupnout do postele na přídi. Služby jsou od 20h po 2h v pořadí: Hynek, Jirka, já, táta, kapitán. V noci je venku docela kosa, kolem 13 stupňů, ale jak fouká, možná je to i míň.
13.10.2008
Tlak se zastavil, držíme služby u kormidla celý den. K obědu nám kapitán nachystal perfektní fazole s chilli. Je kolem 25 stupňů. Provozujeme tlakovou koupel, rybaření, lov much, čtení, luštění a tlachání. Večer je bezvětří, nepomohly ani fazole s chilli, nahazujeme na motor a brumláme celou noc.
14.10.
Jsme lehce za půlkou cesty, moře je jak nekonečná miska oleje. Jelikož stále brumláme na motor, službu má dnes autopilot. Ráno nás přiletěl pozdravit ptáček. Několikrát se pokusil loď opustit, ale pokorně se velkým obloukem vrátil brousíc nožičkama o vodu.
V půl jedenácté se na Jirkovu "mluvící rybičku" chytla zlatá doráda.
K obědu kapitán uvařil špicovní bramboráky.
Odpoledne: rybolov, pánský striptýz, koupačka kolem mámy Kirké, literární kroužek, luštění, karban,..
K večeři vařím bramboračku.
Večer má naše atlantická skupina (kapitán, Hynek a já) bojovou poradu u čase s rumem. Plánujeme potraviny a trasu. Je úplněk a svítí nám přesně do stopy za lodí.
15.10.
Nad ránem zjišťuji, že spím hlavou dolů, neklamný znak, že se zvedá vítr a naplnil plandající plachty. Asi 2 hodiny plujeme úctyhodnou rychlostí na předoboční vítr, a pak zase někdo nahoře vypíná ventilátor. Takže pokračujeme v brumlání. Ráno v 8:45 po třech dnech a nocích nádherný plavby vidíme pevninu. Jsou to hory na podrážce Apeninskýho poloostrova. Míříme na Messinu.
Těžko popsat jak je úžasný trávit noci a dny na širým moři, stejně jako je těžký popsat neuvěřitelnou scenérii barev a tvarů, který se prostíraji po celým obzoru kolem dokola i nad hlavou, když si den a noc předávaji vládu. Do konce dne se placame na motor kolem jižního cípu Itálie. Se západem slunce se v oparu objevuje Sicílie. Stáčíme se s mámou Kirké k severu do Messinský úžiny. Jenom kapitán tuší, co nás čeká. Moře zrovna vcucává vodu z atlantiku. A Ty potvory Messina s Charibdou nám to dávaji pěkně vyžrat, před koncem úžiny nás melou víry na straně Itálie a i když jedeme na plný kule, a ještě na plachty, tak chvílema couváme. Protiproud je něco přes 4 uzle. Museli jsme se proplížit podél kamenitých násepů na břehu. Nás traktor-motor je hrdina. Plachetnička za náma se zběsile snaží ujet obří plachový obludě, plnící nejspíš funkci trajektu. Kličkuje před ní až do prostřed řeky, kde je se zastaví v proudu na místě. Je to jak jet pudingem. Ve skutečnosti jedeme do kopce - obřím jezem, který se při nasátí vodní masy udělá na začátku průlivu. Na druhý straně - u Sicílie nás nabere znovu vír. Chvíli se voda čeří a pak přijde zvláštní úkaz. Moře se vůbec nehýbe, je hodně zvlněný, ale vlny se vůbec nepohybujou, vypadá to, jako když někdo povalí obrovskej vlnitej plech a my po něm jedeme. Ve světlech města a měsíce to vypadá jako docela hustá sci-fi. Řikám si, že ani z dobrýho celovečerního filmu nemůže mít člověk domácího typu takovej zážitek.
16.10. Zase brumláme. Další cíl je ostrov Vulcano s dosud skutečně činnou sopčičkou. Prohlídla jsem obrázky v Pilotu, ať vím, do jakýho chřtánu pekelnýho se zase půjdeme podívat. Došel chleba i zelenina, tak doufám, že tam bude aspoň sámoška. Jsou 4 ráno, mám službu na palubě, ale jelikož je flauta (po radavsku flaxa) motorujeme, kormidluje autopilot. Píšu deník na kapitánově notebooku a sluší se poznamenat, že náš kapitán Myšak je fakt třída!
Venku je zima jak v Rusku, řekla bych tak kolem 5 stupňů. Mám na sobě snad 6 vrstev oblečení. Hynek se krčí v dece a spacáku venku v kokpitu, bo mu zase trochu čoudí z motoru do postele na levoboku. Jirka s kapitánem spí v salónku a táta v přední kóji.





Kapitola 1 - Řecko

10. října 2008 v 11:03
Tak už se několik dní přemlouvám, abych podala slibovanou zprávu z cest, ale když vezmu tužku do ruky, tak vždycky skončim stejně buď u seznamu k nákupu nebo nějakých telegrafických záznamů... Takže teď sem honemrychle vrhnu, co mě v následujících několika minutách napadne.
6.10.
S Kirke a kapitánem jsme se nakonec já a táta sešli v přístavu Lavrio na jižním cípu poloostrova pod athénským letištěm. O zdařilém uvítacím večírku jsme se hecovali, zda vyplujeme jestě na noc nebo tam strávíme noc. Nakonec jsme zmoženi vínem usnuli přivázání v přístavu.
7.10.
Asi jsem se děsně těšila na moře, bo jsem ve snu už stačila vyplout a to dokonce několikrát. Za svítání jsme vyrazili skutečně. Zatím na motor, protože nefoukalo. V zátoce pod Poseidonovým chrámem jsme vylovili kotvu, ze které se tam nedávno nějací borci utrhli. Kapitán odhadl dojezd do ATH na 14:00 a v 13:58 jsme tam skutečně dojeli. Kapitán sám vmanévroval na stání, uvázal fendry a pak sám vyvázal lod. Tybrďo, tomu řikám námořník.. Tohle bych chtěla umět taky!Odpo okružní procházka v okolí přístavu. Potom šílenej hluk z náletu stíhaček. Nacvičovaly tam nad mořem na nějakou přehlídku, takže jsme viděli asi hodinovou produkci akrobatickýho létání. Lety v sestavách po devíti, po čtyřech, hromadný lopingy, uhybání na poslední chvíli. Pouštěly barevný čoudíky Pak stíhačky málem kosily stěžně, my skoro přišli o bubínky. Ale byla to nádhera, skončilo to tim, že krajní letadla uhnuly a vysekly ve vzduchu obrovský srdíčko a pak ho ještě propíchly šípem. K večeru dorazil Hynek. Vyrazili jsme na nákup a uspořádali decentní uvítací večírek.
8.10.
Dopoledne lenošení, odpoledne příprava na plavbu: opravy, nákupy, praní prádla, koupání na pláži. Ob 3 lodě vedle nás zakotvila HebeII z Prahy, čekali na paní, která přilétala ve stejném letadle jako náš poslední pasažér Jirka. Letadlová produkce se odpoledne opakovala ve zkrácené verzi.
v 21:30 odplouváme z Athén směr jih na Monembázii (Peloponés). Většinu noci se motoruje. Střídáme se po 1 a půl hodině V 5 ráno se zvedá vítr a stále sílí.
9.10
Dopoledne už plujeme krásných 5kn na zadní vítr. Tlak pořád stoupá a altostratová oblačnost (dopoledne jsme si předčítali z moudrý knihy kapitolu o počasí) se rozpouští na úplný nic. Chlapi nahodili udice. Jsou dost vlny a nikdo se neodvažuje do podpalubí, takže vařim zelnou bujabézu se špekem a chilli. Posléze se dorazíme včerejšíma tsatsikama, který uvařil Hynek. Odpo přijel delfíní cikus a chlapošci s náma chvíli závodí a pak předvádí skoky všeho druhu. Byla to nádhera.
Odpo valíme chvílema až 7kn. Plnou parou vpřed do Monembázie. V 18 je příjezd. Kotvíme v zapadlé marínce. Úprk do nádhernýho skalního městečka. Focení ve světle zapadajícího sluníčka. Družstvo dorostenců (táta a Jirka) vylezli až na vrchol hory, kde objevili starodávný zaniklý město s katedrálou. K večeři jsme si v bufáči ulovili gyros a zalili místním pivem. PaK už jen Víno, pistáciový oříšky, večerka...

Úvod

24. září 2008 v 15:06
Ahoj vážení a milé,
vám, kteří jste chtěli plout s námi a nestihli jste nastoupit na palubu, nechávám příležitost účastnit se aspoň na této virtuální cestě po Středozemí a Atlantiku. Pokud bude příležitost, budu zde nechávat vzkazy o zajímavostech a důležitostech našich nevšedních dní. Pokud nebude, nebuďte, prosím, netrpěliví, já vám to určitě povyprávím, až se vrátím.
Takže: držte palce, ať je nám Neptun nakloněn, slušně nám fouká do plachet a dohopkáme s naší princeznou Kirke do vánoc do Karibe. Říkal kdosi, že po mém poctivém tréningování a úspěšném závodění během letošní jachtací sezóny na Orlíku tam určitě budeme první...
Pokud se pánům z Mobilní Pohotovosti podaří zprovoznit můj ubohý telefon, najdete možná sem tam nějakou aktuální fotečku i v tradiční galerii www.flickr.com/photos/gabrielacz

Kam dál