Vyprávění z moře na Blog.cz

12. 11.

Dnes odlétám prvním raním letem z Funchalu do Lisabonu a potom do Prahy. Po klukách a po moři se mi stýská už v letištní hale. Kluci, držim vám palce, ať to zvládnete stejně pohodově až do Karibiku! A vy nám taky držte palce...!

Dál tedy předkládám pokračování z Myšákova deníku:

Kolem jedenácté v noci vyplouváme, máme před sebou něco přes 280 mil.
12. listopadu. Valíme to na bočák na plný plachty a letíme chvílema osm uzlů, zdá se, že bychom ten Atlantik za tři týdny přejet mohli. Teda bude-li již foukat passat. Každopádně jelikož nikdo z transatlantické posádky nespěchá chci se stavit za černouškama v Mindelu na ostrovech Cabo Verde. V noci míjíme souostroví Salvegem Islands, které jsou přírodní rezervací a je potřeba vyzvednout si povolení ke vstupu již ve Funchalu. My však nemáme čas stavět, nová posádka mi přiletí 13. večer na Gran Canaria.
13. listopadu pokračujeme ve svižné plavbě, v noci refujeme, protože se již poměrně obtížně kormidluje a rychlost po zrefování téměř neklesá. Večer kolem osmé hodiny vplouváme do Las Palmas - v maríně není místo a tak nás vyhazujou na kotvu. S Bobešem a Honzou jedeme na gumáku do maríny pohledat sprchu, jenže na rozdíl od Honzy máme s Bobešem ještě chuť na pivenko. Sprchy jsme nenašli, za to se mi ozvala nová posádka a tak se po krátké chvíli setkáváme jak jinak než v hospodě. Honza se nervózně ošívá, bo je tam jenom ve slipáčích. Takže nakonec bereme novou posádku s sebou na loď. Původně jsem teda myslel, že dnes stráví noc někde na hotelu a my budeme mít čas poklidit a hlavně, po tom letu z Madeiry, vysušit loď. Naskládáni jako sardinky usínáme.

14. listopadu ráno kluci jedou na nákup, aby bylo co posnídat. Potom jedu s Bobešem a Rudou koupit lahev na potápění a olovo. Kupuji i kupu vlajek Karibských ostrovů, které navštívíme. Před polednem opouštíme Las Palmas a jedeme na Tenerife, kde vystupuje Honza s Michalem. Michal se chce ještě koupat, tak stavíme na severozápadním cípu ostrova Gran Canaria. Ukrutně tu funí, je zima ale Michal tam přece jenom vleze. Je taková zima, že ani Hynek do vody nejde. Pokračujeme dál a jíme špagety. Za soumraku Ruda, tak jako většina nově příchozích, odevzdává svoji večeři moři. Bohužel na návětrné straně, což bych od kapitána, notabene se zkušenostmi z Baltu, nečekal, takže paluba je částečně pokryta na asi jeden a půl centimetry dlouhé nakousané kousky špaget s trochou červené čalamády, mletý parmezán splývá s okolím a rozeznat nejde. Honza se těší, že na něho nevyjde služba, tak děláme drobné opravy rozpisu služeb a již službu má. Protestuje, ale marně. Naštěstí ho z toho vysekává Bobeš. Dohadujeme se ve třech, že to odkroutíme po třech hodinách s Bobešem, Hynkem a já. Ráno ve tři bychom tam mohli být. Šetříme novou posádku a tak jedeme jenom na kus geny. Když jdu o půlnoci ke kormidlu já, vítr již je dost slabý a moře se též viditelně zklidnilo, takže rozbaluji celou genu. Máme rychlost opět kolem pěti uzlů. Ve tři ráno se vyvazujeme na mole přístavu Santa Cruz de Tenerife a zjišťujeme, že tu nemají místo. Ale prý snad ráno někdo odjede. Vyvazuji ještě loď víc do šířky a přidávám zbytek fendrů - je den po novu a tak je tu rozdíl mezi přílivem a odlivem dva metry. Jdu se instalovat do spacáku. V noci se ještě jednou budím, abych zkontroloval, jak si stojíme, ale vše O.K., tak pokračuju v napočatém spánku.

Ráno 15. listopadu jdu vyřídit do kanceláře papíry. Potřebujeme dobít elektriku a nabrat vodu. Suše konstatují, že jiné místo pro nás nemají a já se po dlouhé době vztekám. Zdá se mi ptákovina platit za to, že jsem uvázaný u betonu bez elektriky a vody. Slečna slibuje, že zjistí jestli někde volno není a tak do hodiny se u nás někdo staví. Houbelec hodina, kulivá tomu jsem ani nešel do města. Naštěstí odpoledne k nám přijíždí člun z maríny a ukazují místo, odkud by měla odplout loď a kam se tedy potom můžeme nasáčkovat mi. Loď asi po další hodině odpliuvá a tak se stěhujeme i my. Trošku se nechce chytnout zpátečka, ale nakonec se chytne a tak couváme na nové místo. Stojíme jednou stranou u katamaranu.kde je rodinka frantíků a druhou u mola. Frantíci se trošku báli, když jsme se na ně valili, ale nic extra se nedělo, Kirké poslušně vklouzla na přidělené místo a my se napojili na elektriku. Do baterek valilo 35 ampér, což mi trošku dělalo vrásky na čele. Vím, že jsme elektrikou cestou z Madeiry nešetřili, ale tohle jsem přeci jenom nečekal. Zkoušíme sprchy, posádka mi našla WiFi připojení zadarmo a kluci vyrazili zjistit, kdy jim jede něco na letiště. Když jsme se k večeru opět sešli na lodi, dali jsme drink na rozloučenou a pak nás stará posádka opustila.

přeplavba Kanárské ostrovy - Kapverdské ostrovy - Karibik 16. listopadu - 12. prosince 2008
posádka:

Pavel Menšík

Hynek Remeš
Josef Hajzler Bobeš
Martina Miclíková
Ruda Mertlík

plánováno přibližně 2 900 NM

16. se tedy již budíme v definitivní sestavě, která pokračuje přes Atlantik. Nejdůležitější je udělat škatulata batulata, což se ukazuje jako logistický oříšek. Z Kapitánské kajuty se totíž v mezidobí vyklubalo skladiště, takže jsem si tam nemohl přenést svoje věci, abych uvolnil místu Rudovi, který notabene v mé kajutě měl velkou kufrtašku s věcma na potápění. Ale s využitím přední koje jako meziskladu jsme to nakonec zvládli a všichni byli nastěhováni tam, kde budou lehávat cestou přes "Velkou louži". Na dnešek máme nplánované opravy a údržbu před vyplutím. Kromě toho dnes chceme, pokud to bude možné - je totiž neděle, nakoupit proviant, abychom mohli druhý den brzo vyplout. Proviant je nakonec nakoupen i přes to, že je neděle a postupně mizí v útrobách lodi. Jako vrchní provianťák byl tak nějako přirozeným výběrem vybrán Hynek. Vzal to dost zodpovědně a tak se nebojím, že bychom neměli co do morďiček.

Byli jsme večer natolik spokojeni s pracovními úspěchy, že jsme se šli odměnit několika točenými rádoby pivy.
17. ráno ještě klušu na internet stáhnout počasí na týden dopředu. No potěž, má nám cestou na Kapverdy foukat nula-nula-prd, tak jdu sdělit posádce, že zase až tak moc s odjezdem nespěcháme. Odjezd jsme naplánovali na jednu hodinu. Jdu na marínu zaplatit stání a potom znova na internet. Po návratu na loď vaříme oběd a ve tři hodiny vyplouváme. Bohužel tu není benzína, tak se musíme ještě stavit pro naftu v nedalekém Puerto to Radazul. Tam dojíždíme v pět hodin a doplňujeme nádrže za těžko uvěřitelných 0,823 Euro za litr. V 1730 odplouváme,vytahujeme všechny plachty a máme před sebou 840 námořních mil do přístavu Mindelo na ostrově Sao Vicente v Kapverdském souostroví. Přešla přes nás studená fronta přímo učebnicová, fotím si ji a jsem zvědavý, co bude na fotce vidět. Uháníme si to s krásným větrem a vlnami v zádech šest uzlů kurzem 220 směr černoušci v Mindelu. Noční šichty si rozdělujeme zatím bez Martiny pouze chlapi po třech hodinách. Na mně vyšla od pěti do osmi ráno, což je za normálních okolností nejlepší služba. Ale čistý zadní vítr a vlny samozřejmě nemohly Kirké nechat jen tak bez povšimnutí a tak si s Kirké házely ze strany na stranu. Vylitý olej ve skříni s nádobím způsobil, že se hrnce, kastroly a pánvičky šmíkaly jak zběsilé a narážely tu do boku lodi a tu zase do dviřek. Suma sumárum, ten kdo měl odslouženou tříhodinovku lehnul a unevený usnul, kdo měl službu před sebou, pouze se bezesnů převracel. Každopádně bylo fajn, že nám to tak hezky jelo, neboť podle předpovědi mělo být téměř bezvětří. V noci stahujeme besan a rolujeme genu na 1/2, loď se zklidňuje a jde lépe ovládat. Nakonec srolováváme genu celou. Ruda se nějako nemohl od kormidla odlepit a tak odkroutil téměř celou Bobšovu službu. Nakonec to dopadlo tak, že si Bobeš odkroutil moje tři hodiny, takže jsem se místo u kormidla převaloval v pelechu.
18. listopadu. Tak dnes má bráška narozky a proto při raním pálení červa připíjím i na jeho zdraví. K snídani si mažeme chleba a potom se poklízí loď. Hynek dělá pořádek ve skříni s nádobím, takže je konečně v lodi jakž takž ticho, pouze skleničky cinkají ve skříni. Rozrolováváme genu na 2/3, odpoledne na ni dáváme spinakrový peň a hlavní plachtu přehazujeme na pravobok. V 1330 se chytla zlatá doráda střední velikosti. Děláme ji na grilu, navrchu ještě zapíkáme cibulku a plátky rajčete, jako příloha jsou brambory v papiňáku. S obavami o další zásoby zjištujeme, že jsou dvě velké brambory nahnilé. Ryba je výborná a tak si další starosti o proviant nepřipouštíme. V šest hodin zaznamenávám polohu, máme za sebou od včerejška hezkých 137 mil a do Mindela nám zbývá 703 mil. O hodinu později se rozdrnčí brzda navijáku a tak máme postaráno o oběd na další den. Postupně si zalézáme do spacáků. Ještě z dáli k mým uším doléhá Rudův dotaz, jestli bude něco k večeři, ale všichni jsou siti a já si uvědomuji, že jsme dnes podle vzoru Oldy Karáska byli na dvou jídlech. Prý to stačí a je to pravda. Dobrou noc a krásné sny.

19. listopadu. Noc byla klidnější než včera, však to jistě poznáme i na uplutých mílích. Jdu ráno vykuchat rybu, kterou jsme včera chytli. Je to docela macík, bude nám s přehledem stačit k hlavnímu jídlu. V jedenáct hodin začínáme s přípravou. Budeme dělat i polévku. Na gril by se naráz rybka nevešla, tak ji děláme nejdřív na vysoké podkovy, potom ji ještě vykošťujeme, aby bylo něco v polévce. Rybka jde do trouby, nejdřív vespod plech vyložíme natenoučko nakrájenou slaninou, nato příjdou špalíčky ryby. Po nějaké chvíli přelejeme konzervou loupaných rajčat a dusíme. Na to příjdou zapéct kroužky cibule a rajčat. K tomu jako příloha rýže z papiňáku. Nikdy jsme ji v papiňáku nikdo nedělali, ale pět minut vařit a deset minut odstát a byla zlatá. Přecpali jsme se a tak nějak jsme polehali k odpočinku. Rozdrnčel se opět prut, ale byl to planý poplach,ryba se zřejmně vyvlékla. O půl šesté nás ještě z lodi vyžene stádo delfínů, ale ne nadlouho. Dlouhým pobytem na lodi zhýčkaný Hynek říká "...až budou skákat metr z vody, tak mně vzbuďte" a opět zalézá na bidélko. V šest opět zjištujeme polohu a do Mindela nám zbývá 583 mil. O půl sedmé střídá Martinu u kormidla Bobeš a po chvíli nás volá na palubu. Kolem nás jsou obrovské velryby. Pravděpodobně dvě, jedna pluje neustále zhruba třicet metrů za naší zádí a pravidelně se vynořuje nadechnout. Druhá se kolem nás motá a máme ji jednou na pravoboku, podruhé na levoboku, k nádechu se vynořujenepravidelně a pokaždé jinde. Běžím sice pro foťák, ale s každým propáslým vynořením je jasné, že fotka nebude. Rychle ubývá světla a když se mi konečně podařilo cvaknout velrybu při vynoření, je již expozice příliš dlouhá a fotka tudiž rozmazaná. Bobeš kličkuje, aby velryby setřás, ale ty se nás drží jako klíště, zřejmě jsme se stali vůdčím skupiny. Opustily nás až kolem desáté hodiny. Trochu jsme se těšili, že s námi vydrží do rána, abychom si je mohli vyfotit, tak snad ještě nějaké potkáme.

20. listopadu se budíme do krásného slunečného dne bohužel přestává téměř foukat. Ráno vytahujeme z vody zlatou dorádu, ale není to na celé jídlo, bylo by to pouze na gril na chuťovku, a tak ji pouštíme. Akorát že jsme si zapoměli přát tři přání. Na příště musíme mít nějaká připravená. K snídani dáváme rybí polévku, kterou jsme včera uklohnili. Hynek s Rudou se koupají na laně a o půl jedenácté startujeme motor. Při brumlání motoru se toho zrovna moc dělat s lodí nemusí - nejsou velké vlny, tak zapínáme autopilota a lenošíme. Povětšinou čteme. Já jsem začal číst "Toxický squat" ale nějak se do toho nemůžu začíst, je to docela humáč, do čeho lidi můžou spadnout.

21. listopadu se služby nějako nepovedly - Bobeš spal vepředu na člunu a občas se prý probudil a zkontroloval okolí, ale brumlali jsme na motor, kormidloval autopilot a mně na službu nikdo nevzbudil. Teda, to bohuzel neznamená, ze jsem spal do devíti. Ještě za tmy mě budí Ruda, že tam občas píská alarm. Je to mazání motoru. Doléváme do motoru Tři litry oleje a jdeme opět hajat. V deset hodin naštěsí začíná foukat, tak taháme plné prádlo a vypínáme motor. Fouká zadobok a jedeme pět uzlů, později vítr trošku zesiluje a Kirké pluje vstříc Kapverdským ostrovům rychlostí šesti a půl uzle. Ještě jedno vytržení ze stereotypu nám přinesl dnešek. Někdo omylem otočil na záchodě jiným ventilem než měl a tak srajdy ze záchodu místo do oře putují do kýlu. Naštěstí si toho velmi záhy všiml Bobeš, který spí v kajutě vedle motorového prostoru a tak jsme to z lodi v mžiku vypumpovali a ještě několikrát vypláchli.

O další zábavu jsme měli postaráno, když si Bobeš všimnul, že s námi plujou tuňáci. Pluli kolem přídě a tak jsme hned doběhli pro harpunu. První rána byla mimo, ale druhá již byla lépe mířená. Bohužel, ne tak dobře mířená, aby šla do hlavy a tak tuňák mizí i s šípem harpuny. Škoda tuňáka, škoda šípu. Co sakra plujou s lodí, když mají padesát metrů za lodí připravenou krásnou gumovou chobotničku. Doufali jsme, že si nakonec chobotničky všimnou, ale bohužel jim byla naprosto lhostejná. K obědu dělá Hynek langoše z kila mouky, takže jsme se nadlábli. Jako předkrm byl ještě zbytek rybí polévky. Bobeš se rozhodl udělat ještě zákusek - tajemství šéfkuře nazvané "Vyvrhnutá čokodirka". Byl to čokoládový pudink, jenže návod byl ve španělštině. Příprava byla poměrně zábavná, neboť se nakonec ukázalo, že tenhle puding, se nevaří. Jsme přejedění a tak se opět rozlízáme do spacáků.

Je sobota 22. listopadu a na mně vyšla noční služba od pěti do osmi. Za tmy Kirké asi dvacet minut provází stádečko delfínů, jejichž hbitá těla osvětluje měsíc. Jinak fouká dost na nic, chvílema to jede pěkně, ale potom najednou foukat přestane, příjde pár větších vlnek a Kirké tancuje ze strany na stranu. Před osmou hodinou se konečně rozfoukává pravidelně, vypadá to, že by to mohl být již pasát. Těsně před osmou hodinou nám zbývá 299 mil na Kapverdy. K snídani jsou párky - voda z párků a zbytek třeného česneku v oleji ze včerejších langošů bude základ na česnečku k obědu. Průměrná rychlost se ustálila na sedmi uzlech, v pondělí dopoledne bychom měli být v Mindelu. Odpoledne se nám konečně daří prolomit smůlu, která nás provází od chvíle, kdy jsme dali život poslední dorádě. Neptun se na nás asi naštval a tak jsme byli bez jediného záseku. Až teď - konečně zásek. Byl to tuňák, ale bohužel jsme měli příliš velkou rychlost a máme málo šňůry, takže jsem byl nucen dotáhnout brzdu víc, než bylo vhodné a tuňák, ještě plný sil v právě načatém boji, bere roha i s naší poslední gumovou chobotničkou. Shit! Naštěstí se utrhnul těsně za návnadou, takže nám zůstalo olovo. Gábina nám tu nechala svoji krabičku s návnadami a tak vybírám z ní. Je tam pěkná červená rybka s trojhákem, všechno ostatní mi příjde divný - teda alespoň kdybych byl já ryba, tak bych si podobných potvor nevšímal. Neděle 23. listopadu je sedmý plavební den. Cesta na Kapverdy je pomalejší, než jsme čekali, ale nikdo extra nespěchá, neb nikdo ještě namá koupenou letenku zpět do Čech a tak se všichni těšíme na Kapverdy. V devět hodin nám zbývá 145 mil, takže za posledních 24 hodin jsme ujeli zhruba 140 mil. Na to, že nám fouká ze zadoboku, to není špatný. K snídani jsou míchaný vejce.

V poledne se chytla doráda, kterou jsme opět udělali jako lahůdku na grilu ke svačině a mezi tím se už dělal oběd - čerstvé vepřové plátky na grilu s bramborem a omáčkou z protlaku, cibule a koření. Přípravu oběda přerušil příjezd delfíního cirkusu, přeci jenom je neděle a to se sluší trochu kultury. Málem jsme kvuli nim zapomněli na brambory v papiňáku. Horší je, že i vítr se tak nějako vyčerpal a zřejmě po nedělním obědě odpočívá. Díky vlnám a proudu si však stále zachováváme rychlost kolem čtyř a půl uzle a Mindelo je od nás nyní vzdálené 112 mil. V šest hodin balíme grot a genu, takže samozřejmě, že ve čtvrt na sedm začíná foukat - lehce z boku, ale foukat. Tak zase plachty nahoru. Žádná převratná rychlost, ale alespoň ztichnul motor.

Ve třičtvrtě na osm přichází silný záběr na prut, tak k tomu běžím a s citem se s neznámým na druhé straně peru. Boj je to lítý, mám radost, že to nebude dorada a již se těším na tuňáka. Po dvaceti minutách je dobojováno, svítíme si do vody čelovkou a vypadá to zprvu, jakobychom vytáhli igelit. To nás samozřejmě rozmrzelo, taháme to na palubu a ejhle, pěkná oliheň. Máme štěstí, nic takového jsem ještě na lodi nechytil a ani neslyšel, že by někdo ze známých chytnul. Fotíme se s ní všichni a máme z toho druhé vánoce. Porcování však necháváme na druhý den, Hynek totiž chce ještě provést podrobné prozkoumání neobvyklého hlavonožce. Návnadu raději vytahujeme na noc z vody, aby se opět něco nechytlo :-). Při noční vachtě nás provázejí delfíni a krásně světélkují. Fouká nula nula prd a my se jen pomalu přibližujeme k Mindelu. Navíc je téměř uplně zataženo a měsíc vychází až ráno v pět hodin, takže je totálně prd vidět a kurs se drží velmi obtížně.
Ráno 24. listopadu je smutné, všem je jasné, že původně dopolední příjezd do Mindela se nekoná a budeme rádi, pokud tam budeme navečer. Naštěstí nám náladu vylepšují hned dvě ranní dorády, které Hynek stačil vytáhnout dřív, než se posádka probrala. K snídani je ovesná kaše, takže pro mně pešek. Zalévám si cereální čokokuličky mlékem a jsem rázem také spokojený. Po snídani se vrháme na oliheň. Vyvrhnout, očistit a šup testovací vzorek na gril. Jako vzorek byla vybrána dvě dlouhá chapadla. Pořádně jsem je mnul v ruce, aby byl měká.Šup na gril a po chvíli již mlaskáme. Je to v podstatě poprvé, co se mi podařilo udělat takovou potvoru jinak, než v octové vodě do salátu. Kdykoli jsem zkoušel na grilu nebo osmažit chobotnici, byla z toho neskutečně odporná guma... Testovací vzorek dopadl na výbornou a tak jdu nakrájet a ogrilovat ostatní chapadla a hlavu. Zůstává nám obří tělo a to asi dáme k obědu. Dáváme si pivko a v oparu jsou již vidět ostrovy Mindelo a Sao Nicolau. Protože se nám chytla další, a to docela velká, doráda, udělal Bobeš k obědu dorády v troubě zapečené s mrkví, cibulkou, rajčatama a vajíčkem. Jako příloha byla, poměrně netradičně, zvolena čočka. Z Bobše se stává velký kuchař. Protože už stejně na úřadeh nikoho neseženeme, nikam nespěcháme a tak ve slabém větru pokračujeme na plachty. Do Mindela doplouváme o půl desáté. Já s Bobšem nemůžeme odolat nočnímu přístavu a vyrážíme ochutnat život. Jdeme do Clubu Nautico - tam by se asi mělo začínat. Potkali jsme tu českou loď, v baru sedí tři členové posádky a tak sedáme k nim. Dáváme nějaký to welcome pivo, hraje živá muzika a je dobrá atmoška. Bar opouštíme s přehledem poslední a potom ještě vyrážíme do nočního města. Dobrá akce!